pátek 15. listopadu 2002

Během včerejší noční četby německého básníka Johannese Bobrowského jsem narazil na báseň věnovanou Welesovu kraji. Bobrowski se narodil roku 1917 na pomezí bývalých Východních Prus a Litvy a zemřel v roce 1965 v NDR. Atmosféra jeho rodné země se převaluje v podobě běhutých mlh a jezerních oparů v mnoha jeho verších. Bobrowski je pozoruhodný básník, básník rozkročený do několika kultur. I to je jeden z důvodů, proč by mohl čtenáře Welesu zaujmout.

Johannes Bobrowski
Petr Bezruč


S kytkou za kloboukem
kráčel praotec
horou, daleko široko
se o tom zpívá
při řekách, kde hory
stříbrně zvonily jak ptačí budky. To byli
cizáci, drobouncí
chlapíci s kladivy a špičatými
klobouky, přikryju to
čepicí, už
o tom neuslyším.

Protože stojím
nad lesy,
já Bez-ruč, jenž přichází
od Těšína, čelem
opřen o Beskydy, po
trámu přešel jsem
přes řeku, za rámusu
konve, vesnické děti
na ni večer troubily

Lesy však plynou
s vodami dál, tu přicházím,
ať léta sekyra, ať se řítí
stromy, já Bez-ruč
křičím, když se chvěje zem,
s kůrou mezi zuby
skáču přes kameny, křičím
po blýskavých skřipkách,
má sekyra proletí nebem,
to ještě vykrvácí.

Dopadne na horské políčko.
V brázdě ji tam
kdosi najde, zkusí
její ostří, sejde s kopců
a půjde do Těšína.
Nad popravištěm temný
stojím, černý
v bráně
hor.


Přeložil Josef Hiršal

bogdan 11/15/2002

Žádné komentáře:

Okomentovat