pátek 31. ledna 2003

Čtení na tento víkend:

Petr Maděra
Krajina rozplynulá na jazyku předků
aneb O ovocných slovech a kráse našpicovaných uštů


Jiný kraj, jiný mrav. Jiný čas, jiná smrt. Propusťme na chvíli své medvědí služebníky a pojďme ochutnat trpké i sladké, zcela jistě však mizející ovoce prastarých sadů, zplanělých a pohlcovaných lesem někde v Sudetech či nemilosrdně kácených v okolí Prahy a jinde, kde nás na jejich místě budou poutat velkosklady a supermarkety, zimomřivé řadovky a zahrádkářské kolonie. Zachyťme ještě naposledy cíp pláště z květů prastarých třešní, který je většinou nemilosrdně strháván z ramenou našich lesů. Kochejme se pohledem na solitérní staleté hrušně, stojící uprostřed polí a prozrazující poutníkům, že jsou stále ještě v Čechách. Poezie, jež je obsažena v tajemných slovech našich předků, nechť je znovu roubována na náš horký dech v mrazivém listopadovém ránu.
Pan Jagoš, moravský sedlák, sadař s baňatým nosem, mně dal ochutnat Jaderničku, jablíčko ze sto padesát let staré jabloně. Krásný člověk, ten zemitý stařík s rozbrázděnou tváří, jeho život je propojen dřinou a moudrostí s dávno zašlými časy. Vezme nějaké jablko, prý se podobá na Ovčí hubičky, z rance vytáhne Kožúšky a jazyk v tu chvíli začíná svá kouzla:
Řehtáč soudkovitý - Přibyslavice - má tvar soudku, a zatřeseme-li s ním, zachrastí v něm jadérka, na Valašsku mu říkají Řehotka prúhovaná čili Princové.
Syreček uhřetický - natrháte ho třeba v Čestíně.
Kožená reneta - má slupku drsnou, rzivě kožovitou. Na Moravě je též nazývána Kožené, Kožúšek, Kožuchy, Kožůvky apod.
Železné neboli Jeptiška, Železňanka anebo Cigánka, Cigánské.
Libernáč vinický - velká liberní (vážící libru - 1/2 kg) jablka, pravděpodobně navinulé až kyselé chuti.
Šálové - Světlá.
Kudlaté mašnůvky - vzorek zaslaný z Dolní Bečvy byl na jakési výstavě v roce 1900 charakterizován takto: jablka dozrávají po Václavu, vytrvalá, hranatá, velikosti husího vejce, kyselá, dobrá, žlutá až do běla, velmi vhodná k prodeji. V současnosti nebyla odrůda nalezena.
Krasokvět.
Panské košilové - Kněžice.
Zvonkové - obrátíme-li je stopkou dolů, vidíme hranatý zvonek.
Prdýlkové - tento lidový název vznikl asi podle hnědého fleku ve stopečné jamce. Natrháte ho v Jakubovicích u Ústí nad Orlicí.
Budínky - kterého spáče tato málo pěstovaná jablka svým pádem probudila, ve stínu vedle polní cesty, v zářijovém dni sladká? Již v roce 1850 je pěstovali na Hrubé Lhotě, ve Střelné ještě začátkem století. V současnosti se zdá, že nenávratně zmizely z naší krajiny i panských zahrad.
Čáry a Cangáry - pěstované na Zlínsku.
Hranáče.
Hrbáčky - v minulém století pěstované v Bernartících.
Hrkávky nebo také Hrklávky kyselé a Hrklávky sladké, Hrkalky, Šterkotky - tyto příbuzné lidové názvy se používaly pro jablka s uvolněnými semeny v jadřinci, většinou jde o Řehtáč soudkovitý.
Kovarňánky.
Křehůvky.
Očístky - už je ve Vizovicích těžko natrháte. Byla vhodná na krajánky (sušení).
Podborůvky - trpká pláňata z Dolní Bečvy.
Podkůvky.
Sklenůvky.
Skřidly.
Světlinky.
Štěkotky - z Janovic, název vznikl “... od toho, že v nich dozrálá jádra zvučí, čili jinak řečeno štěkají...”
Varmužanka - Frenštát.
Vůzky - rostou v zahradě Antonie Mičkalové ve Vidči č.p. 126. Stromy staré, zdravé.
Zimní dvorčiny.
Žnůvky - rovněž jim říkají Česnekové, rostou v Brnově. Jablka jsou kyselá, raná, po zaležení velmi dobrá. Je to jablko Průsvitné letní.
Prukáče.
Svatojánky.
Masné.
Běčičky.
Štrklávky.
Chrapkaně.
Kutničky.
Kysnatky.
Skřižielky.
Solivarské.
Drahule... O sv. Fabiánu a Šebestiánu nasbírají stromy šťávu a Na Hromnice kalužky budou jablka i hrušky. I hrušky budou, bohužel však převážně moderní odrůdy, jež na rozdíl od Vodnárek, Kořenaček, Otrúbelek postrádají odolnost proti nemocem, přizpůsobivost místním klimatickým a ekologickým podmínkám. V humnech a před domy rostly hojně Praskule, Hrče, Pečítky, Čižmánky nebo taková Krvavka, Špinka, Škaredky, Kněždubjanky... Někde se ovoce dávalo dobytku místo řepy, v Bílých Karpatech byly téměř u každého stavení na samotě sušárny ovoce. Strom stínil šindel, chránil před bleskem, zmírňoval sílu větru, včelaři si mnuli ruce. Odkopkami rozmnožováno bylo modré ovoce, většinou maloplodé Gulovačky, Škovránčí, Belice, Bystřička, Bosenky... a dost, už je těch ovocných slov opravdu příliš, mohly by se nám ty staré krajové odrůdy přejíst. Svatého Ondřeje slzice naplní ovocem truhlice, říkávalo se. Stařenka Zajíčková z Bystřičky by byla určitě smutná, kdyby viděla, jak místo krajem nasáklých Svatojánků a Křehůvek pěstujeme Šampiony a Melodie, ba i ten sedlák Martin Knapp z Křivého, který si roku 1580 vymiňuje při svém gruntu užívat do smrti šesti štěpů.

Čemu podzim říká: hnilo! tomu jaro praví: milo! jen kdyby bylo.

Poznámka: Rouby původních a krajových odrůd ovocných dřevin jsou od roku 1991 přenášeny na podnože do štěpnice v Zahradách pod Hájem u Velké nad Veličkou se snahou o vytvoření genofondové plochy, která by byla základem pro navrácení těchto odrůd krajině. Přispějte i vy, a nečtěte porád!


Vyprávění stařenky Zajíčkové z Bystřičky dle C. Bartoňka,1958

Už ně ide na osmé léto přes osumdesát, co sem sa tu vydala. A tehdá ně edem dva chybjely do dvacéti. Na tu hrušku sa dycky ráda zadivu. Tu ňa tehdy náš tatíček dali, dyž sem sa k Zajíčkom vydala. Dyť zme spolu obě róstly, ona u tatíčka ve štěpnici a já u maměnky.
A dyž si ňa můj Janek sem k Zajíčkom vzál, tož i tu medůvku si musél vzať. Šak mu náš tatíček pravili: “Janku, Janku, opatruj ich obě dobře, obě sú sladké jak med!” Jak zme spolu vyróstaly, tak nás spolu přesadili.
Spolu zme róstly, spolu dobré i zlé znášaly a aj myslím rodily. Měla sem vám děcek dosť, devět. A ta hora dřeva za tých osumdesát rokúv dala ovoca vac než dosť. Co to bývalo sucharú! Co sem sa vás ima nakurýrovala, dyž vás nekdy proháňalo. Dyť tehdá nebylo inačích lékúv.
Tak zme spolu aj zestárly. Víte-i, obě máme ten tvrdý valaský kořeň. Obě zme pily vodu z tej hlubokej Zajíčkovej studně. Enemže ten její kořeň je eště zdravší než ten můj. Ona eště pořáď stojí rovno, pořáď hledí k nebi, ale já už sa k zemi obracám.


Weles 6 (2/97)
Krajinomalby a portréty
str. 30, 31



-aav- 1/31/2003

Žádné komentáře:

Okomentovat