Šesté číslo literárního obtýdeníku Tvar přináší ve své pravidelné rubrice "Dvakrát" dvojrecenzi na básnickou sbírku Víta Slívy Bubnování na sudy (Weles, 2002). Nad knihou se zamýšlejí Petr Odehnal (Láska a smrt) a Jakub Chrobák (A Bůh? Klepe na rakev):

"...Významnou složkou Slívovy poezie je hudebnost a je docela možné, že na její přesnější vymezení spolupůsobila venkovská krajina recenzované sbírky. Jedním z formálních rysů této hudebnosti je i výše zmíněný postupný příklon k vázanému verši (vedle volného verše se setkáme i s asonancí), nelze také pominout užití hudebních forem (jako je antifona, coda), zálibu ve zvukomalebnosti veršů a práci s „citoslovcemi“. Nejvýrazněji se tato práce-hra uplatnila v básni Zpěv kozlů, kde Slíva padání jablek „o ze-e-em“ rýmuje s drkotajícím „voze-e-em“, abychom v gradaci dalších slok slyšeli „kozlí zpě-e-ev“ a zoufalý táhlý výkřik „Bože-e-e!“. A neodpustím si ještě jednu ukázku: „Čas šplíchá z nebe jak z demižonu / přes trychtýř našich životů – kdovíkam. / Srdce se zatáhlo v uzel na laně zvonu, / poledne přešlým jak sluchový klam – klam – klam – “ – Na úrovni tematické se pak Slívovo hudební ladění projevuje ve výskytu hudební terminologie (významně se ovšem uplatnila především ve sbírce Grave [2001], věnované matce), v již připomínaných zvucích krajiny s dominujícími zvony a také v poměrně četné přítomnosti hudebních nástrojů. Vedle varhan či fujary tu má své místo i venkovská muzika, několikrát se objeví motiv bubnu (bubnování), jenž ostatně pronikl i do titulu sbírky..." (Petr Odehnal)

"...Zdá se tedy, že před sebou máme jednu z nejpoctivějších, ale též nejpoetičtějších výpovědí o postavení člověka ve světě. Výpověď, která v sobě nese spoustu výzev, jež souvisejí též se smyslem spisování a básnění. Slíva je brilantním komponistou, který stavbu básní sytí hudební inspirací, jak ukazuje i řada názvů jednotlivých básní (jen namátkou: Svatováclavský chorál I–llI, Okolo Frýdku, Záříjové antifony apod.). Ovšem i na půdorysu antifony se odehrává trvalý svár a čas tu jakoby krabatí jednotlivé obrazy. Jak kouzelně je básník dokáže „přepsat“, je patrné třeba v básni Zářijové antifony, kde jednotlivým obrazům zůstává základ jejich označovaného, ovšem to podstatné se děje právě v posouvání důrazů, změnách jednotlivých motivů, v celkovém point of view..." (Jakub Chrobák)

Úplný přepis citovaných recenzí naleznete v brzké době v naší nově zakozlené sekci recenze.

-------------------------------

Báseň pro tento den:

Věra Rosí
–

Trnutí…
Beze slov básně:
vždyť proč by.

Jen celá plavat jako v jezeře
v jediné myšlence.

Weles 12
str. 51

---

-aav- 3/24/2003