Poezie v rozhlase:
Vít Slíva: Bubnování na sudy
ČRo 3, stanice Vltava
Sobota, 26. 4. 2003, 22:45 - 23:00
Více zde.
Welesův jmenovec
DR. JAN E. KOZEL
12.4.1898 – 27.5.1955
PRŮKOPNÍK HORSKÉ CYKLISTIKY
V LETECH 1946-1947 PROVÁDĚL VE ZDEJŠÍM OKOLÍ ZKOUŠKY
PROTOTYPŮ SVÝCH HORSKÝCH BICYKLŮ
(Pamětní deska na vrchu Kozinec poblíž Vendryně,
viz též lexikon slovanské mytologie, heslo Veles – rohatý bůh stád, kozel)
Weles 4 (Podzim 1996), str. 1
Čtení na tento víkend aneb Z Welesova alba:
Po stopách Dr. Kozla
Je 6. září 1996, nasládlý den třineckého léta. Zavazujeme poslední tkaničku a vydáváme se na cestu na nedaleký vrch Kozinec. Právě před padesáti lety (6. 9. 1946) zde totiž Dr. Jan Egon Kozel provedl první úspěšnou zkoušku prototypu svého devítipřevodového bicyklu. Procházíme mezi buky a duby a ve vzduchu ještě dnes cítíme cosi velkého. Ano, možná právě tudy projížděl před padesáti lety Dr. Kozel, vynálezce horského kola, a naslouchal klapotu svých převodů... V očekávání dobýváme Kozinec: podaří se nám nalézt alespoň otisk?
O vrchu Kozinci jsme se v krátkosti zmínili již v jarním čísle našeho magazínu (Welesova topografie), teď tedy před námi stojí úkol vysvětlit, kdo vlastně byl Jan Egon Kozel.
Narodil se 12. 4. 1898 v Ramzové v rodině učitele. Otec jej vedl k systematickému zájmu o přírodní vědy, takže absolvoval s vyznamenáním gymnázium v Jeseníku a poté Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. A právě doba pražských studií měla zásadní vliv na budoucí život tehdy ještě mladého Jana. Výsledkem doslova mravenčí práce se staly důkazy o setkání mladého génia s legendárním Janem Tleskačem. O Janu Tleskačovi byly popsány stohy papíru. Největší zásluhu na tom má otec Rychlých šípů Jaroslav Foglar, celé generace se tudíž domnívaly, že Tleskač je pouze výplodem autorovy fantazie. Nikoliv, příběh, který je v podstatě pravdivý, byl pouze upraven pro mladé čtenáře. Ani v předválečném Československu nebylo vhodné mládeži předložit celou tragédii muže, který chtěl létat. Nebylo výchovné ukázat Tleskače-alkoholika, který se stal figurkou pražských hospod nevalné úrovně. Snad proto jej slavný spisovatel nechal zahynout na zvonici. Není ale naší snahou zabývat se na těchto místech tragickým Tleskačovým osudem. Nás zajímá především období kolem roku 1924, kdy se Tleskač jako novopečený kominický mistr (povšimněte si i zde rozporu s Foglarovým dílem) setkával s Janem Egonem v dnes již neexistujícím hostinci U modrého ptáka. Oba tam po dlouhé hodiny u pěnivého moku rozebírali řešení problému, jak se dostat na jízdním kole co nejvýše. A právě zde se objevuje základní rozpor mezi oběma muži a první myšlenka na konstrukci horského kola. Zatímco Tleskač přichází s myšlenkou létajícího kola, Kozel nastínil již tehdy možnost řešení "proměnnými převody".
Jeho další osudy pravděpodobně ovlivnilo také přátelství s dobrodruhem A. V. Fričem. Procestoval Austrálii (několik měsíců pozoroval přírodu v Novém Jižním Walesu), Novou Kaledonii a některé země Jižní Ameriky. V roce 1938 po mnichovském diktátu opouští rozčarován ČSR, aby se usadil v Londýně. Za války vstupuje do služby R.A.F. a dosahuje hodnosti štábního kapitána. Na podzim roku 1945 se vrací do Prahy a vzápětí je nucen v souvislosti se svým povoláním přestěhovat se do Třince. Spolu s Ing. Morcinkem a Dr. Szmekem zde staví první horské kolo Velamos o devíti převodech (všimněte si prosím zázračné souvislosti slov Kozel, Kozinec, Wales, Velamos, WELES). Jak jsme se již zmínili, zkoušky převodových mechanismů probíhaly právě v hornatém okolí Třince. V poválečném období však jeho vynález nemá naději na úspěch. Po nezdařilých jednáních s firmou Laurin a Klement a nepříznivém politickém vývoji opouští Dr. Kozel v prosinci 1947 definitivně ČSR a přes Skandinávii odchází do USA, kde se konečně usazuje. Na jaře r. I949 se ožení, v roce 1950 otevírá v Bozeman první továrnu na horská kola na světě. Avšak ani v Americe nemá se svým vynálezem úspěch. Již po dvou letech, v roce 1952, je nucen továrnu zavřít a po zaplacení dluhů odchází do ústraní a experimentuje s koly o 18 převodech. Do poslední chvíle věří v úspěch své myšlenky a v okolí Bozeman testuje své vynálezy. 27. května 1955 je jeho tělo nalezeno na úpatí hory Goathead (Kozí hlava!) ve Skalistých horách. Umírá ve svých 57 letech, aby světu zanechal myšlenku, která se téměř po půli století stává páteří nového průmyslového odvětví.
Závěrem bychom chtěli poděkovat Společnosti přátel Jana Egona Kozla se sídlem v Třinci, která si vytkla za cíl rekonstruovat stěžejní část díla Dr. Kozla v Čechách a docílit tak celonárodního uznáni jeho práce a ryzího vlastenectví. Bez zpřístupnění jejich materiálů by byly naše stopy pouze nepovedenými sádrovými odlitky, rozježděnými otisky kol kdejakého cyklistického nadšence.
(Z dostupných materiálů převzal a upravil Vojtěch Kučera)
Weles 4 (Podzim 1996), str. 20
-aav- 4/25/2003
Žádné komentáře:
Okomentovat