---

Čtení na tento víkend:

Otázky saunismu

V letech 1979 až 1981 vycházel v Brně pozoruhodný strojopisný časopís Otázky saumismu, jehož jediným redaktorem byl básník Vít Slíva. Celkem se mu podařilo sestavit pět čísel. Od druhého čísla druhého ročníku vycházely Otázky saunismu pod názvem Sauna-trauma a Vít Slíva přizval ke spolupráci (fiktivní) redakční radu.
Co přivedlo Víta Slívu na myšlenku vytvořit periodikum, jehož hlavním cílem bylo zdiskreditovat saunistické hnutí? Odpověď je nabíledni, pokud uvážíme, že básník Slíva patřil odjakživa mezi zaryté moralisty a puritány, v jehož očích splývá pojem sauna s pojmem nahota a neřest. A ve chvíli, kdy podlehne saumismu ONA, nezbývá než celou problematiku prozkoumat, popsat a saunisty usvědčit z všemožných morálních poklesků. Tohoto úkolu se Slíva zhostil s precizností a důsledností sobě vlastní. Přitom sám přiznává, že mu jde v prvé řadě o ženu v sauně (nebo o saunu v ženě?), o její sklon k vyhledávání nezvyklých forem rozkoše, nikoli o saunu jako takovou.
V souvislosti se saunou nemohu nevzpomenout krále Václava IV. a jeho lazebnici Zuzanu. Snad právě středověké lázně suplovaly v našich zeměpisných šířkách sauny. Kádě s vodou, pára, pot a ručníky, těla mužů v péči polonahých lazebnic, to je obraz středověké lázně, který koresponduje se Slívovou představou sauny coby ohniska sexuální nevázanosti. Krále Václava by Slíva jistě označil za zvrhlého saunistu. Tento český panovník si lázně-sauny oblíbil natolik, že přijal za svůj osobní znak stočený ručník a ledňáčka, ptačího patrona všech lazebníků. Uvědomil si Slíva tuto skutečnost, když se v jedné ze svých básní stává malým modrým ledňáčkem...? (Báseň Modrý ledńáček je ze sbírky Nepokoj hodin, Blok 1984.)

Bogdan Trojak


(Otázky saunismu, roč. I, č. 1, 1979)

Jednoho dne, když už nebylo zbytí, vypravil se na okraj města saunu vyhledat a alespoň zvenčí pozorovat chod jejího života. Bylo to v zimě, v kterémsi z prvních měsíců roku. Z konečné stanice tramvaje se vydal s rukama v kapsách nazdařbůh. Pět hodin odpoledne, stmívalo se. Kdybyste ho na této bezhlavé pouti potkali, mohli byste uvidět, že jeho tvář je zfialovělá: to od mrazu a světlem výbojek. Rty modré jako plamen alkoholu. Chůze chvíli měkce melancholická a chvíli zas cholericky tvrdá. Právě tak jako doufal, že se přesvědčí o nevinnosti, a za chvilku už zase, že připadne na mrzkost, hnus a zradu. Jako byl příliš sláb, aby skutečně trpěl, ale přitom si přál být týrán.
Rukavice, ty měl, to ano. A zvednutý límec. Kromě toho ještě tři vytřepané cigarety a čtyři poslední sirky v kapse. Budu s tím muset rozumně nakládat, pomyslil si v jednu chvíli. Jinak ovšem přemýšlel, jak se dopátrat sauny. Šel cestou podél řeky a to mu připadala docela logické: sauna asi potřebuje hodně vody, a poloha při vodním toku je proto asi příhodná. Domněnka se mu vrchovatě potvrdila. Náhodně kolemjdoucí muž, dost zralého věku, aby už měl o saunách jisté povědomí, mu sdělil, že v těchto místech jsou sauny hned dvě... K vzteku! Jak teď najdu tu pravou? Ano, pravou, nebať ze všech saun, co si jich člověk může představit, jenom jediná byla vhodná pro jeho šetření. Kdybyste se ho zeptali proč, buď by odpověděl vyhýbavě a zavedl řeč na věci podružné, nebo by odpověděl zpříma a řekl, že mu vlastně nejde o problém saunismu ,,jako takový”, nýbrž jako o problém zásadně a prvotně noetický, totiž jako o problém, který by se dal lapidárně vyjádřit slovy: “Jaká, kčertu, vlastně je?” Z jeho odpovědi by bylo více než zřejmé, že má na mysli ženu, a ne saunu a vy byste dali patřičně najevo, že tomu rozumíte: “Zda věrná...?”
Ale on by nečekaně utrhl: “Zda zdravá!”


(Otázky saunismu, roč. I, č. 2)

...Další pochybnosti vzbudil úryvek z Nestorova letopisu Povesť vremennych let, citovaný v saunologické literatuře v překladu, který podstatně pozměňuje pravý smysl Nestorovy svědecké a umělecké výpovědi, jak se ukázalo, když si dal pořídit odborníkem na slovo vzatým autentický překlad podle kanonického originálu, Rukopisu krasnogorského . Porovnejte:

Překlad saunistický

“Viděl jsem lázně dřevěné, a vytopí je náramně
a svléknou se do naha i oblejí se kvasem louhovým
a vezmou na se proutí mladé, bijí se sami
a toho se dobijí, že sotva živi vylezou, i oblejí
se vodou studenou a tak oživnou.”

Překlad rusistický

“Viděl jsem muže, jak vynášejí na ramenou
dřevěné soudky a vypíjejí je do dna;
potom, naliti vinným kvasem, berou
košťata na své ženušky a bijí je, až je
dobijí, sotva však oživnou [ženušky],
znovu se nalijí [muži] pálenou vodou
[pálenkou-vodkou] a tak se umrtví.”

Co ho však přímo rozhořčilo, to byl způsob, jakým saunistická literatura cituje a interpretuje jedno místo z Kosmovy kroniky; tváříce se učenecky, přetiskují saunisté latinský text takto:

“Zuatopluk [...] sedit in medio super trunctum [místo ,truncum’] fornacis plus succensus ira guam [místo ,quam`] formax [místo ,fornax’], qui septies sucenditur [místo ,succenditur’] flamma.”

Čtyři chyby v tak krátkém úryvku nejsou ovšem nic ve srovnání s ledabylostí - co ledabylostí: svévolností, zlovolností, a ještě víc: podloudností, podvodností, a kdyby jen to: podfukářstvím překladu! Poslechněte si to:

“Svatopluk posadil se uprostřed na lavici, jsa více než pec sedmkráte ohněm rozpálená.”

Taková nehoráznost! Na filologickém překladu Víta Slívy sledujte, co z latinského originálu zůstalo v saunistickém překladu - jistěže záměrně! - nepřeloženo:

“Svatopluk usedl uprostřed na lavici pece, rozpálen hněvem více než pec sedmkrát rozpálená ohněm.”

Záměr je jasný: slova “fornacis” a “succensus ira” byla saunisty pominuta proto, aby mohl u čtenáře vzniknout klamný dojem, že české kníže Svatopluk už v 9. století vášnivě saunovalo a že saunování má tedy v Čechách více než tisíciletou tradici. Pia fraus ! Pravda je totiž taková, že kníže Svatopluk usedlo k peci, a nikoli na pryčnu potírny, a daleko více než touto pecí bylo rozpáleno hněvem... Tak, tak, pánové a dámy, přátelé sauny, to, co se ve vašem překladu vydává za dřevní saunování, má podnět nikoli fyzikální, nýbrž jen a jen psychický!
Avšak: hlavu vzhůru, saunisté! Nic si z toho nedělejte: vždyť dluhy národní historie bývají příslibem do budoucna!


(Otázky saunismu, roč. II, č. 1)

Na poslední chvíli: PŘECE JEN LISTÁRNA. Doslova v den uzávěrky tohoto ćísla přišlo do redakce Otázek saunismu vyjádření pana ELKA (Ludvíka Kundery, pozn. red. WELESu), dosud jen zmiňovaného slovesného umělce. S radostí a bez pisatelova svolení je v plném znění otiskuji:
“Otázky saunismu jsem prostudoval, a to už tenkrát i nyní, a roztrhl bych Vás, to dá rozum, neboť sauna je má pozdní velká láska a vášeň. Roztrhl bych Vás, jak se ti staří muži chvástají, že? Jenže na to nemám čas. Jmenovalo by se to asi Trauma sauny a pověsil bych Vás na kandelábr jako superzbabělce, typického to muže, který na svém strachu vstoupit do 125 °C buduje pracnou konstrukci. Přihráváte mi přímo na smeč, ale já [...]
Ještě PS: V Otázkách saunismu - teď vážně - navazujete podle mé hlavy na krásnou zasutou tradici - - - demlovskou! Víte o tom? [...] Ovšem - stejně musím vykutat, odkud se to ve Vás vzalo, tady holt asi kráčí Freud po promenádě č. 1.”

Ludvík Kundera
SAUNA
(Spolubratřím)

Finský bůh Sauny! Nechť nás dře
na žhoucí valše ještě x-kráte!
A neméně i na té ledové:
čím je to lepší, tím víc hekáte.

Dušynkám ale, hlavně dušynkám!,
po takovémto proprání je lebedno.
Jsou za ta léta totiž samý šrám...
Blaženě nyní opouštějí dno

a stoupají jak duhovité bubliny
táhnouce za pačesy tělo otrlé,
jež potom celý týden sní
o tom, jak horcechladně propere
je - - -

(Vizte dál na začátku.)

Weles 5 (1/97), str. 26-28

---

-aav- 7/04/2003