čtvrtek 11. prosince 2003



Karel Kuna
Zdravíčko


Křupavé kročeje napříč zasněženým trávníkem mě donesly až před hospodu zaslíbenou. Najít v tomto mrazivém předvánočním čase útulnou hospodu je skutečný zázrak – zvlášť, když přihlédneme k historicky špatným zkušenostem s hledáním hostinců o Vánocích. Pobyl jsem tam čas, který nechci měřit, až přišlo loučení. S nevýslovným smutkem jsem opouštěl dřevem obloženou světnici, kam malými okny pronikalo světlo vzdálené pouliční lampy, znásobené jiskřením čerstvě napadlého sněhu. Těžko popsat námahu, se kterou jsem se loučil s roztočenými Regenty, malými fernetky a dalšími dovádivými stvořeními, která žijí ve světě pod pípou.
Abych důstojně zakončil ten posvátný čas, popřál jsem hostinskému krásné Vánoce. Pevně mi stiskl ruku a velmi obřadně přání opětoval. Všechno dobré, hlavně zdravíčko....
Kolikrát jsem slyšel přát někomu zdravíčko, ale byl jsem hluchý. Tato chvíle byla pro mě zjevením. Pochopil jsem obsah toho pojmu, naprosto odlišného od běžného zdraví. Vděčně jsem se rozhlédl po rumových pardálech u jednoho stolu, pivních skautech zahalených oblaky dýmu u druhého, po dvou přítomných dívkách krásných tak, jak mohou být jen dívky v hospodě. Zdraví, to je věc sportovců ve svítivých kombinézách, absolutních úsměvů zubů z umělé hmoty. Zdravé jsou modelky klábosící nad zeleninovým salátem i zpocení podnikatelé ve fit centru. Není třeba velkého důvtipu, aby člověk chápal, že o tohle tady nikomu nejde. Podobnému zdraví je třeba se na hony vyhýbat. Vitamínové koncentráty ať si pijí ti, kdo si zahrávají se zpupností. Naším snem je zdravíčko útulné jako tahle hospůdka. Nepřivolávat nemoci, ale nepřestat žít kvůli strachu z nich. Nenechat AIDS poroučet lásce a klíšťata výletům.
„Hlavně zdravíčko, přátelé,“ odpověděl jsem dojatě. To znamená – ať nejsme nemocní a hlavně ať proboha nejsme moc zdraví.

- - -

Z připravovaného Welesu 18.


Žádné komentáře:

Okomentovat