---

Od 22. prosince je mezi námi 20. číslo Welesu. Ve stejnou dobu vychází i neprodejná novoroční příloha časopisu - P.F. 2005.

Časopis včetně přílohy je možno objednat na adrese redakce.
Distribuce KOSMAS.

Občanské sdružení Wendryňská literárně-estetická společnost, jakož i redakce Welesu, přeje všem svým příznivcům a čtenářům příjemné prožití vánočních svátků i novoročních dní.
Děkujeme za přízeň...

---

---

Vážení a milí, Weles 20 se blíži...

Úvodní slovo Roberta Fajkuse:

Sníh, roztrhané mlhy a slunce, které vyvolá z krystalického moře modrozelené barvy. Na tvář Welesu je pozval František Hubatka.
Po šedivě promáčeném předvánočním shonu je dobré se zastavit a nechat běžet mysl sněhovou plání, i kdyby ležela jen v našich představách. Snad k tomuto zastavení může přispět i dvacáté číslo Welesu: třeba existenciální lyrikou Petra Hrušky, nahořklými obrazy Petra Motýla, vázanými strofami úpěnlivé skepse Veroniky Schelleové (nebo Věry Rosí?) či robustním vyvoláváním skrytých dějů Petra Hrbáče…
Ale to je jen něco z poezie.
Rubrika Pásmo přináší ukázky z mnohostranné tvorby Radka Fridricha (právě mezi holými stromy vynikají „jeho“ zapomenuté sudetské hroby), prozaická část například městská zastavení Josefa Straky a Studie pak úvahy Vladimíra Novotného o cestách současné české prózy. A snad ještě jedna anonce, a to na Překladatelskou huť, v níž Norbert Holub představuje současného ruského básníka Jevgenije Rejna.

Hezké chvíle s novým Welesem přeje
RF

- - -

Vychází 22.12.2004
Objednávejte na adrese redakce.
Distribuce Kosmas.

---

---

WEndryňská Literárně-Estetická Společnost & Skleněná louka & statutární město Brno

srdečně zvou na

autorské čtení
Jiřího Popelínského
Jakuba Kostelníka
Petra Bukovjana

a představení básnické sbírky
Martina Davida
Venkoncem (Weles 2003)

- - -
8. 12. 2004
Skleněná louka
Místo Galerie, Kounicova 23, Brno
Začátek ve 20 hodin
- - -

---

---

POZOR - AUDIOVIZUÁLNÍ PREZENRACE WELESU
V KINĚ ART V BRNĚ
ZAČÍNÁ JIŽ V 19 HODIN!

- - -

To jste ještě neviděli!


Audiovizuální prezentace Welesu

- Amatérské raritní video básníka Roberta Fajkuse nejen o zániku kultovní hospody v Brně - Králově Poli (1999-2004); cca 50 min
- audionahrávka ČRo3 Weles - První kozel, který vozí poezii (2001); cca 45 mni
- Filmový profil Víta Slívy a jeho sbírky Bubnování na sudy (2003); cca 7 min
- Autorské čtení Víta Slívy (2004)
- Beseda s redaktory a autory Welesu (2004)

Kino Art Brno, malý sál
Cihlářská ulice
čtvrtek, 25. 11. 2004, 19 hodin

---

---

Knižní novinka!

Petr Španger: Dům ani ne k životu

Druhá básnická sbírka autora pozoruhodných Vodních mlýnků (Weles 2003), za které byl autor nominován na objev roku 2003 v prestiční knižní ceně magnesia Litera, výtvarně doplněná grafickými miniaturami Františka Hubatky...

V těchto verších tiše povrzává čas, který se počítá a vrací se k nám se střídáním ročních období. Skřivan se vznese nad pole, vzplanou ohně v červencové noci, dozrají šípky a děti postaví sněhuláky. Zaklape vlak, světlo v okně se rozsvítí. A básník, který bydlí v tom domě u trati, pracuje po večerech jako řezbář, který ve špalíku vonícího dřeva nalézá s jistotou tvar, jejž pak koloruje barvami, které spatřil na obloze a v krajině Jeseníků, jejichž bolavým světlem spolu s ním procházíme. To ovšem nejsou idylické obrázky zhmotňující snění o venkově za psacím stolem pražského či brněnského bytu, v nichž zní cinkot skla z kavárny na rohu. Ne, zde můžeme vše konkrétně nahmatat, skutečné špinavé bláto se lepí na boty, skutečné chmýří odlétá z topolů, skutečný mráz zalézá pod kabát na polní cestě a důvěrně známá smrt–sousedka se krmí mlhou pod modříny za oknem. Ale je tu ještě láska… (Petr Motýl - text na záložce knihy)

- - -
Petr Španger: Dům ani ne k životu
Ilustrace František Hubatka
Text na záložce Petr Motýl
Obálka Leoš Knotek
72 stran, brožovaná vazba
Weles, Brno 2004
ISBN 80-239-3768-5
- - -
Prodejní cena 109,- Kč
Distribuce Kosmas
- - -
Knihu je možno objednat na adrese redakce.
(Při objednávce obou básnických sbírek akční cena 160,- Kč!)

---

---

To jste ještě neviděli!

Audiovizuální prezentace Welesu

Kino Art Brno, malý sál
Cihlářská 9
čtvrtek, 25. 11. 2004, 20 hodin

---

---

Občasnké sdružení WEndryňská Literárně-Estetická Společnost
Skleněná louka
Statutární město Brno

- - -

si Vás dovolují pozvat

na autorské čtení "nezavedených autorů"

Nely Hanelové
Aleše Glace
Jakuba Čejky

a uvedení nové básnické sbírky
Petra Špangera: Dům ani ne k životu (Weles 2004)

Pořadem provází Vojtěch Kučera

- - -

Místo Galerie, Skleněná louka, Kounicova 23 Brno
Středa 10. 11. 2004, začátek ve 20 hodin.

- - -

Další akce podobného ražení se uskuteční za měsíc, 8. 12. 2004. V případě zájmu o aktivní účast na večeru nám prosím zašlete rukopisný soubor cca 10 básní (adresa redakce)...

---

---

Právě vychází WELES 19

Z obsahu...

poezie
Petr Borkovec: Sonagram
Petr Fabian: Sadem království samota ostřejší
Robert Fajkus: Přátelům
Norbert Holub: Rybí protéza
Darek Jedzok: Na kabátech zaschlé skvrny
Kateřina Pastrňáková: Její výkřik
Martin Šindelář: Slova mají zpěněná ústa
Petr Španger: Mezi ostny ostružin

próza
Martin Fibiger: Aussiger
Bogdan Trojak: Stoloměřič
Piotr Ka: Bezdomovci

pásmo
Petr Pazdera Payne: Variace
Petr Pazdera Payne: Figury, figuranti, figurace a figuríny

studie
Jan Štolba: Básník z podhledu (nad novou básnickou sbírkou Martina Stöhra)

krajinomalby
Petr Hrbáč: Horko v Litomyšli a výšlap do České Třebové

fotografie
Igor Malijevský

slezské studio
Bogdan Trojak: Slezské studio

překladatelská huť
Vladislav Chodaševič: Variace

šramoty
Vladimír Šrámek: U kulatého stolu

kritiky a recenze

- - -

Úvodní slovo Miroslava Chocholatého

Podzim je tu. Alespoň ocúny na stráních Hlubokého u Kunštátu na něj upozorňují. Jako by v nich bylo něco z poezie tohoto místa. Pevně se drží země, a přitom se jejich pohled otevírá do neuchopitelné výšky. Křehké vertikály mezí a luk. Zranitelné
lhostejností, a přece tak silné, že je nezastraší ani chladný dech Vysočiny.
Když si procházím texty nového Welesu, mám pocit, že mnohé z toho platí i o nich. Jisté paralely je možno spatřovat například s poezií Petra Borkovce, Petra
Fabiana, Roberta Fajkuse či mnohých dalších básníků v tomto čísle. Osobitý zápas
o tvar i výraz nabízejí prózy Martina Fibigera, stejně jako hledání identity v textech Bogdana Trojaka a Petra Pazdery Payna, kterému je věnována rubrika Pásmo.
V Krajinomalbách nevážně-vážnou optikou Petra Hrbáče je zachyceno Litomyšlsko
a krajina kolem České Třebové. Nad vším pak jako by dohlížel Luis Cernuda,
který je patronem čísla.
Ale to jsou jen některá zastavení, která přináší nový Weles. Snad také potěší i jeho
nový, poněkud zvětšený kabát. Třeba se do podzimních plískanic bude hodit a zahřeje…

- - -

Objednávky je možno zasílat na adresu redakce.

---

---

Vážené čtenářky, knihkupci, knihovnice, obdivovatelé
a milovkyně poezie především

dovolujeme si Vám tímto sdělit, že
VEŠKEROU KNIŽNÍ A DOSTUPNOU ČASOPISECKOU PRODUKCI WELESU

je možno výhodně s exklusivní slevou pořídit

na 14. Podzimním knižním trhu v Havlíčkově Brodě
ve dnech 15. a 16. 10. 2004

- - - - - - - - - - - - - - - - -
Kdo nenavštíví nás, tak
neví, co je láska
k poezii...
Weles + MaPa = Stánek 120!
- - - - - - - - - - - - - - - - -

---

---

Občanské sdružení WEndryňská Literárně-Estetická Společnost
a Skleněná louka
si dovolují pozvat na komponovaný pořad

Cestou současné poezie

věnovaný

Básnickému almanachu Welesu CESTOU
a uvedení 19. čísla časopisu Weles

Účast přislíbili

Robert Fajkus
Radek Fridrich
Norbert Holub
Petr Hrbáč
Jiří Koten
Diana Tuyet Lan Nguyen
Josef Straka
a další…

Pořadem provází Vojtěch Kučera a Miroslav Chocholatý

Sobota, 23. 10. 2004, 20 hodin
Místo Galerie, Skleněná louka, Kounicova 23, Brno

---

---

Skvostné internetové stránky Jana Zábrany, které byly pokřtěny na vzpomínkovém večeru u příležitostí 20. výročí úmrtí autora ve čtvrtek 30. 9. v Místo Galerii na Skleněné louce v Brně.

---

---

Norbert Holub + občanské sdružení WEndryňská Literárně-Estetická Společnost + Skleněná Louka

si Vás dovolují pozvat na komponovaný pořad

---

„I po smrti se budem budit časně“

Vzpomínkový večer při příležitosti dvacátého výročí úmrtí
Jana Zábrany

ve čtvrtek 30. září 2004 ve 20.00 hodin
v Místo Galerii Skleněná louka v Brně, Kounicova 23,
www.sklenenalouka.cz

Vystupují:
Viola Fischerová, Miroslav Kovářík, Antonín Přidal, Jiří Trávníček,
Marie Zábranová a další.

V rámci pořadu zazní dosud nepublikované Zábranovy texty a budou pokřtěny internetové stránky věnované životu a dílu Jana Zábrany.

Připravil Norbert Holub a občanské sdružení WELES.

- - -

Sponzorují:
Auto-Racek Humpolec,
Knihkupectví Jana Zábrany v Humpolci a Pelhřimově,
Městský úřad Humpolec,
poslankyně PSP ČR Miroslava Němcová.

---

---

Níže přepsaná recenze Pavla Kotrly na almanach CESTOU, jíž minulý týden uveřejnil Týdeník rozhlas, se objevila na portále Českého rozhlasu.

Vzhledem k její typografické úpravě z ní však na první pohled nevyplývá, že ji vydal Weles. Mno...

---

---

V těchto dnech se v tisku objevily hned dvě recenze na Básnický almanach Cestou...

První, z pera Jiřího Poláčka, vyšla pod názvem Almanach Cestou mapuje stav současné poezie ve čtvrtek 12. 8. 2004 v brněnské Rovnosti, druhou, kterou v plném znění přepisujeme níže, přineslo nejčerstvější vydání Týdeníku Rozhlas.

Pavel Kotrla: Cestami současné poezie
(Týdeník Rozhlas, č. 35/2004, 16. 8. 2004, str. 4)

Ohlédneme-li se za dějinami české moderní poezie, nemůžeme si nevšimnout, že jsou lemovány básnickými almanachy. Ani poslední léta v tomto nebyla výjimkou. Snad nejvýrazněji, nejenom v kladném slova smyslu, do povědomí vstoupily almanachy a antologie nakladatelství Petrov. Byť je produkce tohoto nakladatelství velmi rozsáhlá a cele věnována současné české literatuře, je spektrum současných tvůrců mnohem rozsáhlejší. Odlišnější, ale v mnohém osobitější přístup nabízí Básnický almanach Welesu 2003 Cestou, který uspořádala trojice editorů ve složení Miroslav Chocholatý, Vojtěch Kučera a Pavel Sobek. Na necelých dvou stovkách stran se v něm představuje čtyřicet jedna autorek a autorů narozených v letech 1958 až 1980.
Není to první nakladatelský pokus autorů spjatých s časopisem Weles. Již v minulosti vydali několik almanachů a sborníků, nyní se však jedná o počin nejrozsáhlejší a nejodvážnější. Kladem almanachu je skutečnost, že se v něm setkává široké spektrum autorů zavedených i nezavedených, přičemž nezavedenými mám na mysli ty, kteří doposud oficiálně nevydali knihu poezie. Přesto se nejedná o jména, která by byla neznámá, přinejmenším ne čtenářům literárních časopisů. Zde jenom malá připomínka: uvítal bych u almanachu nejenom výběrovou bibliografii autorů, ale i jejich krátké medailonky, protože v mnoha případech nejsou široké veřejnosti příliš známi. Jinak se však jedná o velmi pečlivě připravenou knihu, které nechybí ani jmenný rejstřík, ani doprovodný text z pera Miroslava Chocholatého.
Za zmínku stojí samotné uspořádání almanachu, který je rozdělen do čtyř tematických oddílů. Básně jednotlivých autorů nejsou řazeny v jednom bloku, ale jsou rozprostřeny po celé knize. Ocitají se tak v souvislostech s texty autorů ostatních, se kterými tak vytvářejí komunikující pavučinu. Její jednotlivá vlákna sice vydávají rozdílné tóny, ale my nakonec slyšíme sled harmonických akordů. Úvodním textem almanachu se stala báseň Petra Špangera, který byl za knihu vydanou nakladatelstvím Weles nominován na cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku.
Almanach Cestou představuje jeden z možných pohledů na současnou poetickou scénu. Nabízí pohled vyvážený a otevřený novému, jak je ostatně již tradicí časopisu Weles, nezavírající se ve skupinovosti ať nakladatelské, kamarádské či dané jinou příslušností. Zkrátka a dobře, jedná se o reprezentativní publikaci, která by neměla být přehlédnuta a opomenuta. Zaujmout může také grafickou podobou a ilustracemi Františka Hubatky.

---

---

Milan Šedivý: Tím otočením vpřed
Recenze na básnickou sbírku Martina Davida Venkoncem
(Psí víno, 29/2004, str. 43-44.)

Zatímco někteří naši přespilní prozaici chrlí na knižní pulty vždy jednu knihu ročně, teplický básník Martin David se už podruhé stabilizuje na nikterak uspěchané jedné knížce vydané do čtyř let; jak to chtějí tvrdit a přinejmenším jak to taky tvrdí záložky jeho dosavadních sbírek Listí pro jablko, Jiné výkladní skříně či nejposledněji Venkoncem (Weles, 2003). Především srovnáme-li obě poslední jmenovaná dílka, vynikne nám radikální, i když stále ještě poznatelná proměna jednoho tvůrčího výrazu. Co zbylo z někdejšího zaumného odéru holanovsky či slívovsky (tak či onak na omak) intonovaných „výkladních skříní“, jako z oka vypadlých nějaké „nedorostlé“ básnické zahleděnosti? Kam se poděla všechna rozvláčnost a zdlouhavý popis, který, jak se v našich krajích pomalu stává zvykem, pro slepecký akt vidění přestává básnit a všechno zůstává přilepené k čočce, než se to vytratí s příštím mžiknutím oka?… Manévrovací rejd zvaný Venkoncem.
Byla-li předchozí sbírka členěna do tří bezejmenných částí, pak jen podle subjektivního pocitového klíče autora, který po přečtení všech třiatřiceti básní zůstával čtenáři víceméně skryt, a mnohé na tom nezměnil ani oddíl prostřední, oděný více méně do zimního hávu. V nové sbírce autor bezejmenné členění více úplně opouští a sbírku nečlení, čímž se tvar de facto rozvolňuje ještě víc. Při počtu osmatřiceti básní, nejčastěji jen o několika verších, se nový soubor přečte ve čtvrt hodině, vnímavý čtenář ale zato dostane, co mu beze všech pochyb po právu patří. Málo si zkazíme oči s maximálním zážitkem, to je přece dobré. David zůstává nadále vnímavým pozorovatelem; to mu stěží kdo odpáře a při současném stavu věcí by vlastně o to neměla zájem ani ta nejtvrdohlavější švadlena. Jeho bzírání je s touto sbírkou ještě víc obrácené ven do světa, čímž se vytratilo to kapku zašlé, mírně zamlžené zrcátko osobního jáství. Ejhle, výkladní skříň je najednou úplně jinde, ještě včera tady byl obchod, už není. Kde se vzal, tu se vzal, Davidem je rázem odměněn celý škopek nových témat. Jsme okouzlováni tercety s tematikou vrcholového sportu, módy, vytrhováni z klidu kontrasty veršů inspirovaných vojenskými tajnostmi nebo zvířaty. Tedy tématy soudobou poezií veskrze opomíjenými, ačkoli jde v reálu o náměty světodějné tak, až je to hříšné (koneckonců i ta zvířátka dneska připadají světodějná, když je člověk vidí i ve „zprávách“). Není tedy divu, že při četbě objevujeme tak trochu známý „jiný svět“, jak zní název jedné z Davidových básní. Před čtoucíma očima se hněte náš všední, prachobyčejný život pěkně zase zpátky v prach, ale jaký! Jen trochu zvířený, konstatující, zaznamenávající, usedající, vytvářející svoje vrstevnatá moudra. Mýlili bychom se však, kdybychom tvrdili, že osa nového davidova dílka tkví v některých, byť i obsažených myšlenkách. Sbírka je nejzajímavější tam, kde propojuje sobě vzdálené prvky do bizarně nápaditých figur a dotykových prolnutí – třeba prostřednictvím úsloví, jak se to nejlépe realizuje v básni Dámy. Častěji však básně rostou pouze z jediného nápadu, tryskají z jedné metafory, kterou sdělí, a neřeknou víc.
Zdá se jako by David byl při svém psaní vnímavým posluchačem imperativů jako je ten následující z Bradburyho pera: „Čím víc pravdivě zachycených detailů života dokážete dostat na jeden čtvereční centimetr papíru, tím jste literárnější.“ Samo sebou jsem vzdálen toho, abych řečené podával bez jakéhokoli odstupu, když je to citát pro tuhle chvíli vytažený z klobouku. Přesto je David skutečně úsečný, někdy dokonce příliš (Hudba), a literární, jak ještě nebyl. Oproti předchozímu počinu je totiž přirozený. A kupodivu, k dovršení všech proměn, je ve vší své průzračnosti najednou i potutelně úsměvný. Kdeže loňské sněhy s těžkomyslně potřásanou čepicí jsou. S mírným, odlehčeným nadhledem pozoruje a je pozorován. Moucha nás obdivuje. / Každičký den zrána / krůčky svými poměřuje. / Moucha je náš fanda! Podobně ale David hovoří i o uhrech na pleti adolescentově, vymýšlí trochu kejklířský rým stel – postel a svoje někdejší, vážně myšlené vzdechy podává dnes výhradně přes úsměvně čtená dlouhá ó.
Myslím, že takhle kondenzovaný tvar, který si udržuje jednak úroveň, jednak i čtenářskou pozornost až do svých závěrečných řádků, je jedním z povedených edičních počinů Welesu, kterých s léty potěšeně přibývá.

---

---

Martin David: Venkoncem

Anotace (Salon Práva, čtvrtek, 12. 8. 2004)
Ukázky včetně medainou autora přinesla Kavárna, příloha Mf DNES, sobota, 14. 8. 2004.

Objednávejte zde.
Distribuce KOSMAS.

---

---

Před několika dny jsme zde umístili odkaz na recenzi na básnickou sbírku Vodní mlýnky Petra Špangera.
V jistém "mediálním kurzu" je rovněž básnická sbírka Venkoncem Martina Davida, o které jsem se zde dosud příliš nezmiňovali. Redakčně ji na přelomu roku připravil Bogdan Trojak, který ji rovněž opatřil výtečnou obálkou (k nahlédnutí např. zde).
Anotaci (že by i recenzi?) na tuto knihu přinese ČRo 1 Radiožurnál ve smém pořadu Knihovnička v neděli, 15. strna v 11:35.
Básnický profil (+ ...) je přislíben od Josefa Chuchmy z Mf DNES.

Comming soon...

---

---

Je srpen a čas běží všelijak, což je asi nejpřesnější termín stavu, ve kterém se autor tohoto přípisu momentálně nachází... Možná by někoho zajímal důvod mého vstupu.

Tady je...

---

---

Básnický almanach Welesu CESTOU vzbuzuje první (zatím skromné) reakce:

- Anotaci (minirecenzi) přineslo minulé vydání Salonu Práva (plné znění zde)

- Ve středu 23/6/04 by měla informace o almanachu projít vlnami ČRo 1 Radiožurnálu v pořadu Večer s Kulturní revue (začátek pořadu ve 20:05)

- Recenze je přislíbena z Týdeníku Rozhlas

...

---

---

Z Welesu 18...

- - - - - - - - - - -
Martin Vokurka
- - - - - - - - - - -

Noční tázání

Svět vleče dokola tíhu zrcadla
být tím kdo prochází
sem a zase tam temnými oky sítě
brázdou zpět bez spáření
kapky krve s jizvou na hluboké tváři
rozestupující se dotěrnou řečí:
Bylo by to žít nežít
když strach nikdy neusíná
a sotva odkopaný z pod peřiny
jak stín na stěně vždy doprovází prosící dlaně
modlitby co raší mezi chlupy klení
Je to únik skrz srdce a zkroucenou nadějí
pád do prostoru mezi sebe a zase sebe
uprostřed pukliny kudy dere se láska…

Nebo bude to jen proletět v jednom nádechu
oči zavřené sám před sebou
z hadrů prázdnoty předstírat bytí…

- - -

Morbus X.

Chytáme déšť do flašek
minulých už od prázdné noci
té noci duté vykotlané na poklep až nestydaté
a teď navždy od rozchodu uprostřed léta
ukryté v hloubce zimní klíčivosti
Noci prchlé na korábech metastazujících buněk
úlomků těla tonoucích plovoucích vítězících
jak v krvi v míze tak v zpaněnštělé bláně
I tam stejně zase jako tady
v škrábancích srdečních uzlů
odumírat se jako vždy chystáme
od kořínků po nože vrhané
mezi zářením do jasnovidcových koulí
křišťálových plných spermií falešného sněhu
Mezi výlevkou rozkročenou nad našimi
už nemilovanými nestydlivými ústy
stejně svíjivě ubýváme bělostně a průhledně
a kdybychom odevzdali všechno
i maso utržené od chrupavky
nepohnuli se a už jen leželi
odevzdaně pokorně Bohu na cirkulárce
nedotekla by k nám strupovitá milost smíření

Smích proto necháváme tancovat
na gumovém stole aby zbyl neztratil se
vykousli ho z roubíku naslouchal
mezi otisky našich do řeči puklých
tváří…

Pláč pozorujeme dál skrz zrníčka písku
ubrus pouště prostřený pro nás
snáší se ze zmačkaného oslnění
letící vejce zářící padající z pohádky
nese nové zárodky zatmění
až jednou pukne bude křik smrt zrození
cyklická nauzea naděje…

- - -

Ženy jsou mouchy mých nocí…

hladím tě
vyklepávám dráhu pro vbodnutí
svých očí
ježíš obratle
zoufalá žebra lapají po dechu
jako mladé ústřice
poprvé políbené citronem
pichlavě zkoumám každou pihu
úzký vrata od černý rozkoše
sevřená strachem z mých prstů
uhlazených do chladu
tisíc a jedním opakováním
chvěješ se chloupek po chloupku
odpadáváš jak blanitá kostra
před mými slovy
který oholí každou lásku –
napjatá lýtka co neutečou
za chvíli se třepetají v tmavém vzduchu…

- - -

Weles 18 si můžete objednat na adrese redakce...

---

---

Weles srdečně zve na
Autorská čtení doprovázející vydání

Básnického almanachu Welesu
C E S T O U

sdružujícího 138 básní 41 současných autorů
mladší a střední generace

- - - - - > Středa 2. 6. 2004, 17 hodin
Literární kavárna knihkupectví Academia, nám. Svobody 13, Brno
Účast přislíbili: Petr Čermáček, Robert Fajkus, Jakub Grombíř, Petr Hrbáč, Petr Hruška, Renata Putzlacher, Petr Španger, Jaroslav Žila, ...

- - - - - > Sobota 5. 6. 2004, 19 hodin
Rybanaruby, Mánesova 1645/87, Praha 2 Vinohrady
Účast přislíbili: Kateřina Bolechová, Radek Fridrich, Josef Straka, Jaroslav Žila, ...

- - -

Vystupující autoři i bližší informace jsou průběžně doplňovány...

- - - - - >

C E S T O U
Básnický almanach Welesu

Kateřina Bolechová > Petr Borkovec > Petr Čermáček > Miroslav Černý > Martin David > Miloš Doležal > Petr Fabian > Robert Fajkus > Radek Fridrich > Jakub Grombíř > Ivo Harák > Petr Hrbáč > Petr Hruška > Michal Jareš > David Komma > Jiří Koten > Vojtěch Kučera > Tomáš T. Kůs > Milan Libiger > Ondřej Macura > Radek Malý > Lukáš Marvan > Petr Motýl > Diana Tuyet-Lan Nguyen > Kateřina Pastrňáková > Petr Prokůpek > Renata Putzlacher > Pavel Rajchman > Viktorie Rybáková > František Ryčl > Pavel Sobek > Martin Stöhr > Josef Straka > Michal Stránský > Roman Szpuk > Petr Španger > Milan Šťastný > Irena Václavíková > Lubor Vyskoč > Ladislav Zedník > Jaroslav Žila

- - - - - >

Básnický almanach Cestou, přinášející verše 41 současných autorů a autorek mladší a střední generace, je v pořadí třetím tematickým almanachem Welesu. Po almanaších věnovaných zimě (1996) a ženě (1997), a bohužel již nevydaném souboru na téma déšť, začal Weles své sborníky koncipovat jiným způsobem. Výsledkem byla vydání souborů Nářky Georga Heyma – sborník k 77. narozeninám Ludvíka Kundery (1997), Du podel blesku – sborník věnovaný 70. výročí úmrtí Leoše Janáčka (1998), a Skřípavá hudba vrat – sborník k 70. narozeninám Zbyňka Hejdy (2000).

- - - - - >

Edičně připravili Miroslav Chocholatý, Vojtěch Kučera, Pavel Sobek.
Doslov Miroslav Chocholatý.
Ilustrace František Hubatka.
196 str., formát 148x148 mm, brožovaná vazba.
Cena 139 Kč.
Vychází 19. května (společně s Welesem 18).
Objednávejte zde či na adrese
Weles, Kosmákova 21, 615 00 Brno.
Distribuce Kosmas.

---

---

Weles
a
knihkupectví Academia Brno

si Vás dovolují pozvat na

- - -
autogramiádu a autorské čtení Petra Špangera
z básnické sbírky Vodní mlýnky (Weles 2003).
Kniha byla oceněna nominací v kategorii Objev roku (knižní cena Magnesia Litera 2003).
- - -

Literární kavárna Knihkupecví Academia, nám. Svobody 13, Brno
Středa, 19. 5. 2004, začátek v 17 hodin

>>>

Petr Španger: Vodní mlýnky
Svou poetikou ojedinělá básnická prvotina šestatřicetiletého jesenického autora. Špangerovo zprůzračňování skutečnosti dodává jeho textům lehce namodralé kontury, v nichž na jednu stranu stačí „jen přimhouřit víčka / a nechat se povívat / hedvábnou lehkostí / pápěří bílého větru…“, ale na stranu druhou rovněž „na mrtvých pahýlech uschlých ořechů / dětské šatičky prosí vítr / o slitování“. Jako by právě onen stálý neviditelný pohyb vzduchu byl autorovi styčným bodem k tvoření.

ISBN 80-239-0159-1. Formát 147x190 mm, 72 stran, brožovaná vazba.
Cena 89 Kč.

Objednávejte zde

- - -

Rozhovor s autorem přinese páté číslo Hosta.

---

---

Program autorských čtení k cenám Magnesia Litera 2004

Autorská čtení probíhají od 10. března každou středu v kavárně v 1. patře Domu knihy Kanzelsberger v dolní části Václavského náměstí v Praze od 18.00 hodin. Vstup je volný.

10. března
Edgar Dutka: U útulku 5 (Litera za prózu)
Lucie Seifertová: Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí (Litera za knihu pro děti a mládež)
Pavel Šrut: Velká kniha českých pohádek (Litera za knihu pro děti a mládež)

17. března
Antonín Bajaja: Zvlčení (Litera za prózu)
Milan Děžinský: Slovník noci (Litera za poezii)
Petr Španger: Vodní mlýnky (Litera pro objev roku)

24. března
Hana Fousková: Troud (Litera za poezii)
Štěpán Nosek: Negativ (Litera pro objev roku)
Jonáš Tokarský: Alchymické dítě a jiné povídky (Litera pro objev roku)

31. března
Dušan Havlíček: Cavanna-Písmo (Litera za překladovou knihu)
Daniela Hodrová: Komedie (Litera za prózu)
Magdalena Wagnerová: Jablečňák (Litera za knihu pro děti a mládež)

---

---

Skleněná louka [a Weles]
srdečně zvou na

AUTORSKÉ ČTENÍ

> Pavla Sobka

z právě vydané básnické sbírky Atlasové zpěvy (Sursum, 2004)

Jako host vystoupí básnířka a umělecká fotografka

> Viktorie Rybáková

- - -

Středa, 25. 2. 2004, 20:00
Sklepní scéna Skleněné louky, Kounicova 23, Brno

---

---

> > > U D Á L O S T

Jak si najít v soudobé knižní nabídce cestu ke čtenáři? Jednou z možností, jak upozornit na kvalitní tituly, je jejich mediální zviditelnění, například pomocí literárních cen. Jednou z nich je i prestižní Magnesia Litera, jejíž nominace byly vyhlášeny v těchto dnech. Po loňské "Liteře za poezii", kterou získal Vít Slíva za sbírku Bubnování na sudy (Weles, 2002), je naše drobné vydavatelství zastoupeno i letos...

Básnická prvotina Petra Špangera VODNÍ MLÝNKY (Weles, 2003)
byla nominována na "Literu za objev roku" 2003.

Slavnostní vyhlášení proběhne v sobotu, 3. dubna, v Městské knihovně v Praze,
nezkrácený záznam uvede ČT 2 o den pozdějí, 4.4., od 20 hodin.

Petr Španger: Vodní mlýnky
Svou poetikou ojedinělá básnická prvotina šestatřicetiletého jesenického autora. Špangerovo zprůzračňování skutečnosti dodává jeho textům lehce namodralé kontury, v nichž na jednu stranu stačí „jen přimhouřit víčka / a nechat se povívat / hedvábnou lehkostí / pápěří bílého větru…“, ale na stranu druhou rovněž „na mrtvých pahýlech uschlých ořechů / dětské šatičky prosí vítr / o slitování“. Jako by právě onen stálý neviditelný pohyb vzduchu byl autorovi styčným bodem k tvoření.

ISBN 80-239-0159-1. Formát 147x190 mm, 72 stran, brožovaná vazba.
Cena 89 Kč.

Více o knize zde.
Objednávejte zde.
Distribuce KOSMAS.

< < < U D Á L O S T

---

---

Galerie Vltavín [a Weles]
srdečně zve na

VERNISÁŽ VÝSTAVY FOTOGRAFIÍ

> Ondřeje Slabého

Jako hosté vystoupí básníci

> Norbert Holub
> Petr Hrbáč

- - -

Pátek, 30. 1. 2004, 18:30
Galerie Vltavín, Orlí 18, Brno

---

---

Autor měsíce ledna:

> - - - - - - - - -
> Petr Sedláček
> - - - - - - - - -

rock na vsi

šatník udušených vzpomínek
vesnicí
secesní kapely zní

jarda zpitý
tančí
královnu ze sáby

dívky za stolem
panenstvím
rzí

- - -

jaro

chcípli psi
u potoka

tlamy rozšklebeny
od kamene

srst sedřená

u potoka
chcípli psi

- - -

...

z hlavy lezou lvi
hřívou
roztírají kaluže
po podlaze
procházejí bytem

lační

- - -

s ženou v parku

dlouhé šaty nezdobí
úzký chodník

teplé žíly listů
sají podrážky bot

lekníny
kadeře s harpunou
odevzdaně plují
stud
myš v stejnokroji
bojí se

a bojí

- - -

hostýn
---------

jsou přeteklé rty milováním
zdrávas
maria
korálky růženců
rozpelichaných modliteb
s uzenými koleny
odráží útok
podivně zakroucených šavlí
„milostiplná“

- - -

...

pod stolem jakub
plakat může
( neslyším )
ze snídaně
drobky
palcem nohy
šimrám jej
po bříšku

„můj nezrozený“

- - -

...

na hony vzdáleni

povrchem kůže
vyřezáváš prasátka
malá
kulatá

z předloňských brambor

- - -

ženě

hlasy ptáků
sestupují bederní páteří
ruce rozpuklé
malé pískle v hnízdě

- - -

rybova missa

zoufalství sladkovodní ryby
dýmem sycen
kyslíkem sycen
šupiny odstřelují tóniny
pes hlavu žere

otylka převlíkla peřiny
za okny sere a sere...

- - -

...

lidé seběhli se

bába visí
ve vsi
psí
štěkání
kolem
ní

- - -

Básně Petra Sedláčka přinese Weles 18...

---

---

Irma Geisslová
------------------

PRÁZDNO VŮKOL – TEMNO NADE MNOU

Já bojím, lekám se, mé nitro šírá pláň,
již slunko neozáří
a půlnoc neztemní; je věčně šedivá,
jen mlhám se tam daří.

A jednotvárný zvuk, jenž zpíná k zoufalství
vědomí uděšené,
zní táhle, bez změny bytostí nešťastnou,
nad níž se temno klene. –

- - -

/ / /

Tma je... Úzkost hrdlo svírá,
mozek třeští v dusnu tom –
divým chvatem mrak se blíží,
v něm se skrývá blesk a hrom –

Rozsvítí se, zaburácí – –
Bůh nás milosrdně suď!
Dovolíš-li – trhám šaty,
bij, ó blesku, zde má hruď!

asi 1900

- - -

/ / /

Noc černá... v dáli vyje pes...
snad vidí kohosi...
mně divno, duši jímá děs –
zda nebe uprosí?

Mám rozloučit se – s někým – již –
ne, probůh, ještě ne!
Spíš nad mým lůžkem vztyč se kříž,
jejž břečťan překlene –

Žel! pozemské mám myšlénky,
ty schvátí všední kal!
A na růžové lupénky
jak rez by napadal –

Ó, hrůzou ztrácím smysly dnes;
než květ se zarosí,
co bude? v dáli vyje pes,
snad vidí kohosi – – – –

1909

- - -
- - -

Ať nikdo neví již, že jsem...

Irma Geisslová
(6. 7. 1855, Budapešť – 27. 5. 1914, Jičín)

Dílo málokterého autora je tak rozporuplné a mimořádné jako dílo Irmy Geisslové: básnířky jedné za života vydané sbírky, zavržené soudobou kritikou, a literární pozůstalosti, snad jen šťastnou náhodou neztracené. Třebaže byla v 60. letech 20. století, více než půlstoletí po své smrti, jako autorka pozoruhodných veršů objevena, v literárním povědomí je její dílo přítomno spíše svým zvláštním osudem a roztříštěností než nepopíratelnou vnitřní naléhavostí.
Sbírek básní vydaných za života Irmy Geisslové bylo ve skutečnosti šest: za zmínku však stojí jediná, prvotina Immortelly (1879). Zahrnuje básně z let 1874–1878, včetně několika desítek textů nejen na dobu vzniku nebývale temných a drásavých, na první pohled naznačujících svrchovanou a výlučnou – navzdory mládí, Immortelly vznikaly mezi 19. a 23. rokem života autorky – básnickou osobnost. V hořkých verších se z konkrétních životních reálií ozývá především prožitek matčiny smrti (1870), nešťastný milostný vztah, stesk po domově (transponovaný do obecné, metafyzické roviny) a pocit cizoty (otec byl železničním úředníkem a rodina se proto často stěhovala; Geisslová prožila v Budapešti, kde vznikla většina básní Immortell, několik prvních měsíců života a poté roky 1874–1880, když předtím žila ve Vídni, Brně, Pardubicích, České Třebové a Praze; od roku 1884 se rodina usadila trvale v Jičíně, kde je Geisslová, jež se nikdy neprovdala, také pohřbena). „Byla to pozoruhodná sbírka, zvláště její temné, zoufale srázné jádro, asi 25 básní a řada dalších rozptýlených slok i jednotlivých veršů. Irma Geisslová v nich předešla nejméně o deset let svou dobu. (...) Musila si však už tehdy být vědoma, že tvoří cosi neobvyklého, protože velkou část podobných básní z téže doby ponechala v rukopise a nikdy ji neuveřejnila.“ (Ivan Slavík) Sbírka nebyla tehdejší kritikou přijata vstřícně, básnířce byl vytýkán (máchovský) „bol, rozervanost a zoufalost“, nedostatek „vyššího vzletu“, „jasnějšího porozumění“, „mohutného výrazu“; „písně Irmy Geisslové nejeví ani smělého vzletu, ni zvláštní hloubky, ni znamenité obraznosti“ (Květy 1880). Neobjevila ji téměř po celé století ani žádná z přicházejících básnických generací. Několik málo básní z Immortell bylo zahrnuto do antologií vydaných v posledních desetiletích; většina vrcholných textů však zůstává od roku 1879 knižně netištěna.
Po Immortellách následovalo pět další sbírek v letech 1881–1892; Geisslová v nich na svou prvotinu, pod vlivem odmítavého přijetí, vědomě nenavázala. Jen v několika málo textech lze spatřit stín básnické uhrančivosti Immortell. Skutečnou tvorbu autorka utajila a zcela rezignovala na její zveřejnění, snad i vědoma si své výlučnosti – a mimořádnosti. Svět osamění, který tak stvořila, je smutný trpce i povzbudivě zároveň, lze v něm spatřovat doklad o vnitřní roztříštěnosti (pramenící snad z existenčních důvodů, pro Geisslovou byla literární činnost jediným zdrojem příjmu) a úplatnosti době stejně jako svědectví o nezastupitelnosti poesie a její nadčasovosti. „Nevěří mi, aniž chápou mne, / cesta má jim temnou...“ (Geisslová) „Poesie pro ni byla jako pro málokoho formou existence, naprostou životní nutností.“ (Ivan Slavík) „Kdyby mně bůh vzal lyru, svrh by mě zaživa do pekla.“ (Geisslová) Pozůstalost Irmy Geisslové objevil Ivan Slavík roku 1970 a její těžiště otiskl v souboru Zraněný pták (1978).
Tristní básnířčiny texty ve sbírkách publikovaných po Immortellách nebo v místním či vlasteneckém tisku nemohou zastínit jádro autorčiny tvorby. Století a čtvrt staré verše Immortell zní současně („bije do očí, jak její verš je prost mnoha dobových licencí, inverzí slovosledu, zmrzačených lumírovských slůvek typu ‘zkad’ a ‘sléz’“ – Ivan Slavík), a v některých neubral časový odstup ani pozdější pohyb poesie nic z jejich jedinečnosti, přesnosti a seberozdírající krutosti, s níž artikulovaly marnost a temnotu bytí. Vzácně se snoubící suverenita i ztišení, ironický odstup i propastnost, racionálnost i hudebnost, rezignace i naléhavost poesie Irmy Geisslové měly pokračovatele spíše v jednotlivých atributech než celku. Autorčino dílo je navíc krystalickým svědectvím o potřebě poesie pro vlastní trvání, v tichu a samotě („Tma za mnou a tma přede mnou, / ať nikdo na mne nevidí! / Ať nikdo neví již, že jsem, / ať daleko jsem od lidí...“), o její přítomnosti ve vrstvách nepřístupných okolnímu světu a v rezignaci na jakékoli uznání či srozumění, současné i posmrtné; při méně šťastných okolnostech mohla zůstat dodnes neznáma a její pozůstalost ztracena – nikdy nepodnikla nic pro to, aby byla objevena. Česká poesie a především její čtenář by byli chudší o jedno z nejpozoruhodnějších a trvalých děl.

Petr Fabian

- - -

Pásmo věnované Irmě Geisslové přinese Weles 18...

---