---

Báseň pro tento den:

Petr Maděra
Černá kuchyně

Starému baráku se úží hrdlo světlíku,
ty noční zvuky, šramot – už už vykopnout skla.
Stařena za zdí spí neklidně. Noc je nervózní
a okusuje si ten svůj jedinej nehet,
kterej občas dorůstá do úplňku.
Cizí čtvrť s nohama švábů
čpí odblaněným mořem. Bez koupelny
jaksi předčasně vystoupí
pronajatá existence.

S půlnocí se nalodilo ticho.
Náhle taková radost
z čiré tekoucí vody.

Weles [1], Zima 95/96

---