pátek 26. února 2010
Báseň pro tento den:
Petr Motýl
Finančník?
Kdo rychle dává, dvakrát dává,
a pak si medí v zahradách.
Odjíždí expresem Lyon – Praha
a navždy mizí v dálavách
jak jarní vítr nad osením v Polabí,
jak tichý stesk a melancholické nálady
dlouhých osamělých večerů
s lahvovým pivem a vodou teplající ve džberu
a s kánětem kroužícím nad údolím.
Kdo rychle dává, dvakrát dává,
v Bordeaux a v Avignonu spává,
když na Kostelec padá letní splín
a vedrem zalyká se každá věta.
Komáři a chrpy. A smutek světa.
Weles 14 [2002]
úterý 23. února 2010
Báseň pro tento den:
Petr Maděra
Černá kuchyně
Starému baráku se úží hrdlo světlíku,
ty noční zvuky, šramot – už už vykopnout skla.
Stařena za zdí spí neklidně. Noc je nervózní
a okusuje si ten svůj jedinej nehet,
kterej občas dorůstá do úplňku.
Cizí čtvrť s nohama švábů
čpí odblaněným mořem. Bez koupelny
jaksi předčasně vystoupí
pronajatá existence.
S půlnocí se nalodilo ticho.
Náhle taková radost
z čiré tekoucí vody.
Weles [1], Zima 95/96
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)